Je neděle 13.7. a začínám psát reportáž z dalšího, již třetího závodu ve Skřipově. V první řadě jsme přišli na to, že Skřipov jsme doposud psali s dlouhým í, ale správně je psáno s krátkým i. S dlouhým í je Skřípov někde u Prostějova. Takže se omlouvám za tuto malou nepřesnost!
Již celý týden sledujeme s manželkou předpověď počasí na sobotu. V pátek hlásí na sobotu déšť, ale na mapě z družice odhaduji déšť kolem Opavy či Ostravy nejdříve kolem druhé odpoledne.
Ráno napakujeme auto zase až po střechu a kolem půl šesté vyrážíme do Skřitova. Závodníků je přihlášeno 65, nejvíce je jich v buggynách 33, monstrů 23 a 9 truggyn. Vida takže i trugyny se nám rozjíždějí!
Po vybalení věcí z auta hned startuji motor, zahřívám ho, trochu hýbu jehlami a ejhle motor začíná blbnout. Karburátor jde ven, rozebírám ho, čistím benzinovým čističem, kompresorem ho vyfoukám, poskládám ho dohromady, namontuji ho zpět na motor. Toto jsem měl natrénováno již z posledního závodu, toto netrvalo ani 15 minut a já znovu startuji motor, trochu ho seřizuji a jdu trénovat. Vše probíhá celkem dobře. V rozjížďkách jedeme spolu s Fanánkem. Mě mechanizuje manželka, Fanymu Martin Beníček. Shodně najíždíme pět kol, Fandas nedojíždí ani 5 minut a odstupuje pro závodu – očesaná hruška a talíř na zadním diferáku. Hrušku vyměňuje i na předku. Toto celé trvá obě další rozjížďky. Já dávám ve druhé rundě šest kol a 49 dojezdových! Jelo se mi vcelku v pohodě a ani jsem nedělal chyby! Ve třetí dávám pět kol, v poslední minutě to chci nahnat a nedaří se mi. Celkové 15.místo po rozjížďkách mi dává šanci na další dobré umístění v semifinále. V depu u Kubiců konzultuji gumy, na kterých jede Tomáš. Na to, abych vyzkoušel tento vzorek, mi půjčují staré, které již nepoužívají, namontuji je a jdu je odzkoušet na trať. Po odjetých dvou kolech zjišťuji, že jsou super. Pojedu s nimi semifinálovou. V depu zjišťuji, že i já mám vylomený zub na hrušce zadního diferáku. Mám sice 25 minut času na výměnu, ale nechávám to být, snad to „nějak“ odjedu. Ono na tom diferáku může být toho víc.
Semifinále jedeme zase spolu s Fanym, takže sestava mechaniků stejná – manželka, Martin. Já jedu ze sedmého, Fany z devátého místa. Tři minuty do startu semifinále a všichni jdeme na trať. 30 vteřin do startu, všichni se řadí na startovní rošt, mechanici dotancovávají „plnou“, 20 vteřin ?. A Fany si bere odkad – ani nezjišťuji, co se mu stalo a čekám. Neuplynulo ani těch 10 minut odkladu a Fany se vrací! Startujeme motory, 3 minuty do startu a nakonec ostrý start. První dvě kola můj monstr jede i s vylomeným zubem, najednou vidím, že mě táhnou jen přední kola, ale nevzdávám to, jedu co to dá. Zvládám všechny překážky až na pyramidu, ta je pouze na přední náhon příliš vysoká, ale bojuji a i s tímto „handicapem“ ujíždím 6. místo. Nebýt očesané hrušky – věřím, že bych ujezdil to čtvrté postupové místo! Ale to je to „kdyby“. Náš Fany ujel pouhé 4 kola a skončil celkem 20 z 23. Já jsem skončil celkově patnáctý. Nebýt očesané hrušky, jelo se mi celkem v pohodě, ale úmrtnost dílů na monstrech HPI je velká a celý závod opravovat, je taky o ničem. Fany najel za celý závod celkem 9 kol!
V buggynách jeli oba Martinové finále , Martin Beníček odpadl brzy po startu, Martin Jahoda po strhujícím závěru dojel „a?? třetí! Ztrácel 5 vteřin na vítěze a 1 vteřinu na druhého.
Truggyny vyhrál Luká“ Zeman. Najel 22 kol za 15 minut a v buggynách za 15 minut (semifinále) najel pouze 20 kol. Jak je vidět z najetých kol, tak truggyny budou ten nový adrenalin v tomto sportu!!
Takže teď bude do 4.Skřipova celkem velká pauza, takže máme dost času na přemýšení! Co vymyslím, ukáže čas.
No a počasí? Vydrželo!! Celý den bylo vedro, cestou domů bylo místy popržené, ale bylo fajn!
Podporují nás
