A je tu opět tolik očekávaný závod, již pátý JKCup Skřípov. Já jsem se celkem dost těšil, protože poslední dva nebodované závody mi dávaly jakousi šanci na dobré umístění, cca dvanácté místo. U Fanyho jsem pomýšlel i výše.
Prezentovalo se nás celkem 29 monstrů a asi 23 buggyn, či-li 6 skupin. V prvním kole dávám 8 kol a 46 vteřin dojezdový čas. Není to špatné. Říkám si: umazat ještě tak 20 vteřin ve druhém kole by bylo dobré, to bych měl průměr na kolo kolem 40 vteřin. Ale přání je něco jiného, než „holá“ skutečnost. Ve druhé jízdě mě sebral dvakrát jeden závodník – poprvé z boku, podruhé zezadu. Ono mu asi vůbec nebrzdilo auto, navíc mi začal nadávat, co tam dělám. To že měl dva metry vpravo a dva vlevo ho asi ani nenapadlo. Takže jsem nic z času neumazal, no snad ve třetí jízdě. Ta byla sice dobrá, ale pomalá – 7 kol.
Jedu tedy čtvrtfinále. Jede nás celkem 10, ale pouze dva první postupují do semifinálových jízd. Předem nic nevzdávám a od startu bojuji a usadil jsem se na čtvrtém místě. V páté minutě jezdím již na třetím. V osmé minutě jedu tankovat. Toto probíhá v pořádku, opouštím depo a na konci boxové uličky si v klidu jeden nezodpovědný mechanik opravuje auto a brzdí provoz. Křičím na něho, nic nepomáhá. Chcípá mi motor, křičím, ať mi ho nastartují, mechanik opravuje dál, rozhodčího to nechává v klidu. Toto kolo jedu neuvěřitelných 125 sekund, místo tří kol pouze jedno a je po nadějích. Přesto dojíždím 6, takže celkem 26 z dvaceti devíti. Takto se prostě závodit nedá!!
O Fanánkovi raději psát ani nebudu, ten skončil poslední. Do čtvrtfinále totiž ani nenastoupil, hned při startu oholil spojkový buben. V jedné rozjížďce se mu vysypaly ozubené kola v diferáku (satelity), ve druhé opět ukroucený kardan. A ve tří, když se nic nepokazilo, jezdil po střeše. Tak se prostě nejezdí ani nezávodí! Opravdu mám z tohoto závodu velmi špatné pocity, ale již se těším na šestý, závěrečný závod.
Při čtvrtfinále moje auto jelo jaksi podivně. Měl jsem za to, že mi tahá jenom předek. Zjišťuji, že mi odešlo ložisko na diferáku. Kupuji tedy dvě (cena za kus 40 Kč).
V noci v sobotu 13.10. rozhazuji zadek, abych vyměnil ložisko. Musím komplet rozebrat diferenciál. Při skládání diferenciálu nazpět ještě doplňuji z „nějaké“ tubičky vazelínu. Zelená je, ale je trošičku řidší, ale zato všude dobře zatéká. Komplet složený monstr je o půl jedné v noci. Dám ještě nabíjet přijímačové baterie a jdu spát, protože ve čtyři chci vstávat, v pět vyjet. Start 6. závodu je posunut již na osmou hodinu.
Jedu oproti „zvyku“ již v první rozjížďce a čekám mezi „slabčáky“ velkou strkanici a bezohlednou jízdu. Tady jsem se velice mýlil. Za celé tři pětiminutové rozjížďky se o mne nikdo ani neotřel. Paráda!
V první rozjížďce 8 kol 45 dojezdových, druhá 7 + krátký čas a třetí 8 kol a 35 dojezdových. Byl jsem v řadě poslední s 8 koly a jedu i s Fanánkem opět čtvrtfinále! On ze druhého, já ze čtvrtého místa. Po deseti minutách jízdy vím, že oba postupujeme do semifinále. Celkově končíme – já osmnáctý, Fanánek devatenáctý. Po odečtení nejhoršího závodu ze šesti je Fanánek patnáctý a já sedmnáctý – z celkem 53. Moc spokojený nejsem, počítal jsem tak 12.-13. místo. Nevadí, snad příští rok to vyjde lépe.
A ještě něco na závěr. Náš Fany musel koupit nové plato pod motor. Kupuje tedy takové to lepší, za drahý peníz. Vidím, že je u plata taková tubička, kterou jsem vypatlal v noci do diferáku. Přemýšlím, k čemu je tam ta vazelína. Samozřejmě, že jsem se dovtípil. Tome? Ta tubička je zelený loktajt (lokcite), že? Ptám se. Tom kývne hlavou, že jo a mě machra jako by opařil.
Náš kamarád Tonda Hybler v kategorii buggy vyhrál celý seriál, Martin Beníček byl dvanáctý, Martin Jahoda patnáctý a Zdeněk Jahoda devatenáctý. Příští rok zase opět na závodech.
Foto ze závodů můžete vidět na: www.kyosho.wbs.cz, www.jkcarsteam.com, www.savage.cz