Nadešla sobota 9.6. a my ráno s plným autem upalujeme do Skřipova na 2. závod monstertrucků. Přes internet se nás přihlásilo 42 a 29 buggyn. Tedy slušná porce. My dva s Fanánkem, „namlsaní“ z prvního závodu, jsme se těšili, dokonce i manželka v roli mechanika oželela mimořádné divadlo ve Zlíně a jela s námi. Já jsem tento závod tipoval někde kolem 15. místa pro oba, ale ve skrytu duše jsem si myslel na finálovou skupinu pro Fanánka! Ale všechno bylo jinak podle přísloví: „není vždycky posvícení…“!
Ranní trénink pro mne začal rušením, auto si dělalo co chtělo, při druhém kotrmelci jdu zpět do depa a po 20 minutách je 90. kanál volný. Vyrážím na trať. Neobjedu ani tři kola a jdu zpět do depa. Auto se převracelo, motor nebyl tak nejlepší. Já jsem totiž doma pozměnil geometrii podvozku a to byla asi osudová chyba pro začátek. Sundám kastli - a ejhle palivová hadička z tlumiče pro tlakování nádrže je vytáhlá, takže tady je ta příčina špatného režimu motoru. Laboruji dál a nastavuji novou geometrii podvozku, a v tom přichází Fanánek, že mu odešlo hlavní ozubené kolo 47z. Jeho problémy Vám popíši trochu později, protože je to na samostatný článek..
Začíná kolotoč rozjížděk. Čtyři skupiny monstrů a tři buggyn. Vše vyšlo po 10 závodnících ve skupině.
Jdu na první rozjížďku a dávám slabých 7 kol s dlouhým dojezdovým časem.
2.rozjížďka: počítadlo mi započítává pouze 4 minuty (místo 5) a 4 vteřiny – 6 kol.
Neprotestuji, pouze na tuto skutečnost upozorňuji ředitele závodu. Mladí závodníci jezdí strašně bezohledně. Já mám opět problémy s „jinak“ nastaveným podvozkem.
3. rozjížďka: se špatně nastaveným autem nemohu pomýšlet výš, na lepší umístění. Po rozjížďkách končím někde až za 30. místem a jedu čtvrtfinále i s Fanánkem, který skončil těsně přede mnou! Opět špatně předělaná geometrie mi nedává šanci na dobré umístění!
Celkově končím ve čtvrtfinálové skupině pátý, což je výsledek někde mezi 31.-40.místem. Pro mne je to velké zklamání, ale nebyl jsem sám, kdo byl tento den zklamaný….
Jdu za Tomášem Rajdusem, aby se mrknul na „mnou nastavenou geometrii“ a alespoň mi něco poradil, v čem je zakopaný pes. Samozřejmě že poradil. A já jsem pod jeho dohledem přenastavil „spojovačky“ a při volné chvíli auto projel. Chovalo se zcela jinak, přirozeněji, vůbec nekličkovalo, na skocích se nepřevracelo, pěkně skákalo, prostě paráda. S takto nastaveným autem bych mohl počítat s daleko vyšší příčkou v umístění! No snad příště.
Aby špatných zpráv nebylo málo, vrátím se k Fanánkovi. Ten začal při tréninku oholeným oz. kolem (47z.). To jsme vyměnili za ocelové, alespoň bude klid. A nebyl!
Jde znovu na trénink. Za 10 minut přijde, že má oholené zuby na spojkovém bubnu (15z.).
V „RTRku“ je náhradní (18z.), tak ho tam dáváme i s novými ložisky. A začínají postupovky na 5 minut. V první neodjel ani kolo. Závada: vypadlý červík „s prodlouženým nosem“ na náhonu kardanu zadní nápravy!!
2. rozjížďka“ opět očesaný spojkový buben. Kupujeme nový, montujeme ho na motor s tím, že by dnešní smůla mohla být u konce!
3. Fanánkova rozjížďka: první půlka cca 3 minuty perfektní výkon a ve zbylých dvou minutách nakupil tolik chyb, že to dalo pouhých 7 kol a 29. místo po rozjížďkách. Já jsem byl třicátý.
Fanánkova čtvrtfinálová jízda byla stoprocentní, do osmé minuty jezdil na prvním postupovém místě pro semifinálovou jízdu! Po osmé minutě ze závodu odstupuje pro “oholené zuby“ na spojkovém bubnu!!! V tomto čtvrtfinále skončil těsně za mnou. Ptám se Toma, kde bychom měli hledat příčinu. Vzápětí se dozvídáme, že k hlavnímu kovovému oz.kolu patří jiný spojkový buben, že oholené sp. bubny jsou určené pro pohon plastových kol. Či-li jsou z měkkého materiálu, nejsou kalené!
Cestu domů jsme shodně prohlásili, že i když se nám dnešní závod nevydařil, tak jsme zase o něco chytřejší, i když nás to cosi stálo. Pro Vás, co čtete tento seriál na pokračování, je určitě motivace, proč si pořídit nějakého monstra!
Teď Vám jenom na malý moment představím i kategorii buggy 1:8, která se též jezdí ve Skřipově. Tady jezdí dva naši dlouholetí kamarádi Martin Beníček a Tonda Hybler. První je z Nivnice a druhý z Dol. Němčí. K nim se přidal i Martin Jahoda z Nivnice a svůj první závod dnes odjel i jeho otec Zdeněk Jahoda. Na první jeho závod jel celkem obstojně. Jeho syn Martin měl v semifinále problémy s elektrikou. Či-li do finále se Jahodovi kluci neprotlačili. Tato finále najeli (a to s přehledem profíků) zbývající dva, jak já jim oběma říkám „Nivničáci“.
To, že je tady vzpomínám, má ještě jednu velkou výhodu a to tu, že si děláme na závodech navzájem mechaniky.
Tony startoval ze třetího místa, Martin ze šestého. Hned po startu se oba propadli na 9. a 10. místo. Martinovi začal „chcípat“ motor, takže ujezdil s bídou 8. místo. Tony? To bylo jiné kafe! V půlce závodu jezdil již na čtvrté pozici, kde všichni čtyři měli stejný počet kol, takže ve druhé půlce finále to byl boj o každý centimetr na trati a o cenné vteřiny. Nakonec Tony ujezdil 2. místo. A bylo to místo zasloužené! Pro diváky to byla opravdu velká podívaná.
A pro všechny, kteří zůstali až do konce, to byl velký zážitek. Tato finálovka skončila ve 20.15 hod. Po ní byla ještě losována tombola a vyhlášení výsledků. Ještě bych zde chtěl upozornit na stránky Tonyho – www.kyosho.wbs.cz, kde mívá ještě ten den fotky z právě proběhlého závodu! Tony jezdí zn. Kyosho, oba Martinové X-RAY 8 a otec Zdeněk ENIGMA.
Za čtrnáct dní (v neděli 24.6.) se s Vámi opět sejdu v reportáži ze třetího závodu.