Než nadešel den prvního závodu ve Skřípově, staly se ještě tři věci. Na internetu jsme našli nově předělanou trať ve Skřípově, přibyly tam dva skoky, roleta, čtyři půl metru vysoké krtičince a nová pasáž před cílem! Toto vše jsem ohodnotil ku prospěchu závodů.
Druhou věcí je to, že jsem si nechal udělat brýle do dálky. „Očař“ mi naměřil 1,5 dioptrie. Po nasazení brýlí na oči vidím opravdu lépe. Třetí a podstatnou věcí je ta, že jsme manželku naučili startovat naše „savíky“. Takže máme mechanika na závody. Přihlášeni na závod jsme byli tři týdny předem.
Je pátek, auta a další potřebné věci máme sbalené, domlouváme se na ranním vstávání.
Je sobota, já už o půl třetí nemohu spát. Přemýšlím nad celým dnem a posouvám ranní vstávání a odjezd o celou půlhodinu na pozdější čas. Dělám asi dobře. Cesta do Skřípova proběhla zcela hladce. Manželka nás šla zaprezentovat a já jdu na trénink, jezdím opatrně, najíždím si novou skřípovskou trať. Vyjedu necelou nádrž a stačí mi to. Fanánek jde po mně, za chvíli přijde s tím, že má rušení! Šest volných kanálů v 27MHz to dalo tušit, že tam bude „husto“. Po půl hodině je kanál volný (náhradní krystaly si samozřejmě Fanánek nechal doma a máme všech šest). Zájem o trénink opadává, tak jde znovu na to. Po vyjetí nádrže je spokojený.
A konečně začíná série tří pětiminutových rozjížděk. Konečně ten kolotoč začíná! Já zajíždím v každé rozjížďce osm kol s lepším a lepším dojezdovým časem. Fanánek dává 2x6 a 1x7 kol. Já jsem po rozjížďkách třináctý ze třiceti, Fanánek dvacátý. Či-li jedeme oba semifinále.
Při „ finále útěchy“ na 15 minut (o 21.-30.místo) – začíná v půlce závodu pršet. Po jejich dojetí do cíle začíná třicetiminutový liják. Všichni se schováváme a čekáme, jestli a hlavně kdy přestane pršet a jestli se pojede dál. Já osobně to v duchu vzdávám s tím, že auto od blata jsem loni už jednou čistil a po druhé ho čistit nechci! Největším optimistou pro pokračování v závodě byl Tomáš Rajdus. Opravdu po půl hodině přestává pršet, skřípovští kluci vymetají vodu z trati. Po dvaceti minutách nás startér zve na start. Osm závodníků se chystá, že pojede. Nakonec jdu do depa pro „monstra“ a přidávám se jako devátý. Přece nebudu srab. Desátý jede taktéž. Jak ten déšť vypadal a jak vypadala po něm trať, to vše je nafoceno ve fotogalerii. Jeli byste vy tuto semifinálovou jízdu při pohledu na ty šlápoty či ťápoty v první zatáčce, při pohledu na fotky???
Jako první z nás dvou jedu já. Moc šancí na finále si nedávám, ale jdu bojovat. Chci co nejlepší výsledek, ale pojedu na jistotu, strach nebo zvláštní pocity v oblasti žaludku nemám. Jedu zde již pátý závod. Semifinále je odstartováno, jede se na 15 minut. Půlku závodu jezdím někde na konci deváté až desáté místo. Po dotankování v osmé minutě se deru pomalu dopředu. Ve čtrnácté minutě mne hlásí na pátém místě! Hlavně dojet alespoň toto páté místo. Končí patnáctá minuta a dojíždíme poslední kolo. Je tu cíl, mechanici mi ukazují, že jsem dojel čtvrtý. Uvědomuji si, že mám jasné finále. Na emoce teď není čas. Na start jde Fanánek. Startuji mu auto, seřizuji motor na vyšší výkon, trošku šteluji přechodovou jehlu a pouštím „savíka“ na trať, ať si objede dva tři okruhy. Před startem dotankujeme „plnou“, startér tuto jízdu odstartuje a já ještě volám na věž na Fanánka ať nedivočí, ať dojede alespoň do cíle, bude to úspěch pro nás oba. Mladý se začíná probíjet z desátého místa dopředu, sice dělá alespoň jednu chybu v každém kole (já je dělal taktéž) a křičím na něho znovu ať nedivočí. Ale v půlce závodu při tankování ho hlásí již na šestém místě. Auto jede opravdu „jako z praku“. V desáté minutě je pátý, třináctá minuta čtvrtý. Po odmávnutí závodu projíždí cílem na třetím místě! Super!! Jsme oba ve finále! To by nečekal ani ten největší optimista.
Nadešel čas pro finálovou jízdu, ta se jede na dvacet minut, či-li se tankuje dvakrát. Zde bych nechtěl ani tak popisovat průběh závodu, ale chci upozornit na ježdění na této trati! Při startu si ti poslední závodníci musí dávat pozor na vybourané auta před nimi v první zatáčce a musí je objet nejlépe velkým obloukem. Za zatáčkou leží dvouhrbý velbloud či-li dva skoky za sebou. Já jsem je pro jistotu přejížděl jako většina ostatních, ale dají se při dobrém najetí skočit, chce to jenom cvik! Pak následuje 180° vracečka a jede se na roletu. Toto je opravdu zpomalovací prvek. Tady rychlostí nic nezískáte! Další překážka je trojskok. Je na protilehlé rovině. První „hrb“ já projíždím, na dalších dvou se již dá zrychlovat, následující rovina je trochu do kopečka. Následuje levá zatáčka 90°, okamžitě za ní je středně velký skok, na který se musí najet co nejkolměji. Dalším velkým zpestřením trati jsou čtyři krtičince vysoké půl metru, mezi kterými je nejlépe se proplést, ale jde to jen ztěží!! Předposlední „nová“ překážka je „drop“. Z tohoto pak sjíždíte na krátkou rovinu a následuje „skřípovský skok“ cca 120 cm vysoký. Já osobně ho raději sjíždím, jako většina závodníků. Mezi těmito dvěma posledními překážkami je smyčka počítacího zařízení.
Zatím, co jsem zde popisoval překážky na trati jsme již v desáté minutě finálové jízdy. Touto dobou máme již první tankování za sebou, přetahuji se s Fanánkem o páté a šesté místo. Ani se mi to nechce věřit. Po dvaceti minutách projíždím cílem pátý a Fanánek s malou časovu ztrátou hned za mnou šestý!
Tak toto byl první letošní závod monstertrucků ve Skřípově, který se nám nad naše očekávání vydařil.