Celý týden sledujeme počasí, jak bude na nedělní závod. Nejlepší je počasí nesledovat vůbec, stačí až tři dny před závodem a hlavně na meteoradaru. Jenže to člověku nedá. V pátek to vypadá na slunečný víkend.
V neděli ráno vyrážíme ve třech. Cesta nám uběhla v pohodě, když přijedeme, ještě se netrénuje. Máme čas na vybalení a postavení depa. Jde nám to rychle neb jsme zakoupili nový přístřešek. Pagoda, i když byla půdorysem stejně velká jako tento nový přístřešek, byla klenutá a tím v ní bylo méně místa pro nás tři.
Trénink pro osmičkové buggyny je nezbytný. Jiná teplota, vlhkost vzduchu přispívá, že se motor musí naladit a taky tlumiče musíte poštelovat a o gumách ani nemluvě. Nám desítkářům (nebo snad jen mi stačí nastavení z minulého závodu) stačí 2-3 kola na procvičení rukou a prstů.
Když se plnily přihlášky, tak se zastavily na počtu 51, z toho 14 desítkových buggyn. Při prezentaci řady prořídly, nás buggyn bylo jen 10. Ze 20 osmičkových jich jelo jen 13. Celková prezentace vypadala takto: buggy 1:8 13, buggy 1:10E 10, buggy 1:8E 5, monstry 11 ks. Takže celkový počet jezdců 39.
Pojďme na rozjížďky 1:10. Já první rundu 7 kol, druhá runda – povolený červík na centrálním kardanu, či-li jsem odstoupil. Třetí runda 9 kol a páté místo na roštu pro finálovky. Říkám si dobré, třeba se o jedno místo zlepším. Ale přede mnou jsou dvě Duranga a dva Šumachry! Za mnou 3 LRPéčka a dva Castery.
Namlsaný počtem kol z rozjížděk, jsem si věřil, že zůstanu v první půlce, ba se i zlepším. No to jsem si myslel a finálovky byly pohroma. Hned v první jsem se dostal do kolize. Rozjíždím se a ejhle, předek mi netáhne, mám dvoukolku, nemá cenu se trápit, odstupuju. Závada? Vypadlý kardan. Vcelku jednoduchá oprava. Druhou finálovku jedu opatrněji. Tu dojíždím, ale nájezd kol mi cosi říká, že slabota. Dívám se na ostatní a ti najíždí taky zhruba o kolo méně. A to jedeme finálovky stejně jako rozjížďky na 5 minut. Takto jsme se domluvili, abychom v tom vedru neuvařili motory a regly! Třetí finálovka – opět přední kardan. Snažím se tuto jízdu dojet za každou cenu neb mi ten kardan vypadl znovu. Takže na tu bídu po finálovkách jsem celkově pátý!! Hana – ta jezdila opatrně a celkově devátá. Či-li tento druhý závod žádná sláva.
Chuť mi spravil náš Fany v osmičkách. Skončil sedmý!
Počkali jsme na celkové vyhlášení. Bylo avizované i vyhlášení juniorů či žáků v elektrách. Rozzářené dětské očka jsou příslibem účasti v dalších závodech. A to je jen a jen dobře!
V pondělí čistím buggyny. Nejdříve manželčinu – ta je v pořádku, jen měním pro jistotu olej v tlumičích. S mojí buggynou to bylo horší. Vyměnil jsem taky olej v tlumičích a zjišťuji, že mi vespod v pravém kamenu chybí šroubek. Dále zjišťuji příčinu vypadávání toho pravého kardanu. Je zohnutý. Vymontuji kamen řízení i s kardanem a zjišťuji, že je na vyhození jak kamen, tak i kardan, ten je z bláta! Je to další zkušenost, snad i draze zaplacená. Myslím tím, co se týká umístění. Příště až odejde kamen řízení, dám je kovové. A navíc do příštího závodu dám nové originál gumy. Tyto staré již mají za sebou 11 závodů!! Originál LRP-VTEC gumy jsou snad nepřekonané co se týká výdrže a ceny.
Vrátím se ještě k LRP buggynám. Vy co se rozhodujete co a jakou buggynu pořídit jako první. Jasná volba je holá, bez elektroniky a RC soupravy. Stojí cca 2500 Kč. Pokud byste chtěli jít cestou RTR-ka, tak to je velká chyba. Buggyna je v obou případech kvalitou stejná. Ale to ostatní časem budete vyměňovat „za závodní“. Ten, kdo mi říká, že by ji chtěl jenom tak pro kluka na zahradu, tedy to RTR-ko, ten buggynám nikdy neporozumí. Nejlepší trénink je vlastní závod. A hlavně na závodech pochytáte „ty moudra“ o buggynách.
Zastavte se ve fortuně a tipněte si, jak skončím ve třetím závodě!
Čau Fanán
