Ráno vstávám ve 4 hodiny a prší! Co prší, leje jako z konve.
Nachystám vše potřebné, dám to do auta a můžeme vyrazit. Cestou se zastavujeme pro Karla Kostku, nového závodníka z Vizovic. No a pak podle navigace upalujeme do tělocvičny v Rychvaldě. Provoz na silnici byl takřka nulový, takže nám cesta ubíhala dost rychle. V této tělocvičně jsem ještě nebyl, přijíždíme mezi posledními a hledáme místo pro depo. Tělocvična je o něco větší než ta naše v Pozděchově.
Jdu si „najet trať“. Celkem se mi dráha líbí. Neperu se s ní. Překážky nejsou žádné krkolomnosti. Líbí se mi zde!
Po rozpravě jdeme na rozjížďky. Jede nás celkem šest. Filip a Tom Rajdusovi, Karel Kostka, malý kluk (nevím jméno) a já. No a šestá buggyna byla buggyna Hany, která zůstala doma, takže jsem posháněl jezdce. Jeli ve složení: Petr Rodina, Michal Jindra a náš Fany. A hned od začátku se rýsuje silná trojka (oba Rajdusové a buggyna, kterou jsme zapůjčili) 19 – 20 kol a 14 – 15 kol najížděl ten „zbytek světa“ včetně mně. Finálovky byly jako přes kopírák, jak s tím rozdílem, že ve druhé finálovce odstoupil Tom Rajdus.
A konečné pořadí? 1. Filip Rajdus, 2. místo ujezdil team ve složení Rodina, Jindra, Fany, 3.místo Karel Kostka, 4.místo já Fanán, 5.místo malý kluk, 6. Tom Rajdus
Technika: 4 buggyny, Tom jel Desert Truck a malý kluk jel escéčko. Já jsem jel finálovky s buggy v plastu. Dostal jsem ji od Toma Rajduse na půjčování na našich závodech. Nabil jsem baterku a 4 tužky do vysílače. Při přeskupení (mezi rozjížďkami a finálovkami) jsem tohoto „hobíka“ odzkoušel. První dojem? Buggyna má sympatickou rychlost a tak jsem se rozhodl s ní odjet ty tři finálovky. A neprohloupil jsem. Najížděl jsem to samé, co s mým profíkem, akorát buggyna byla pomalejší na rovině. Rychlost by spravila LiPolka, ale to už by nebyl hobík. Hobíka jako první auto mohu doporučit. Zajímavá je i cena! 3490 Kč! + nějakých 230 Kč za 4 tužkové baterie Enelope.Toto je kompletní RTR-ko. Zajímavé by bylo, kolik by s hobíkem najel třeba Michal Jindra. Já bych to tipoval tak na 17 kol..
Další poznatek: jak Petr Rodina, tak i Michal Jindra byli z ježdění se čtrnáctkou tak nadšení, že si ji pořídí.
Je jasné, že já pro další vývoj závodů v Pozděchově preferuji „buggyny 1:14“ a to jen z toho důvodu, aby měli všichni stejné podmínky. Desertek a SCTéčko jsou o něco delší. Kratší MT (rozměry stejný jako buggyna) je zase o něco vyšší a má větší průměr kol.Takže proto zatím preferuji B1:14. Až nás bude s buggyšama více, nebudu se bránit otevřít volnou cestu escéčkům a již zmiňovaným ostatním off roadům včetně novinky 1:14 truggy. A určitě si hodně z nás, co již máme buggyny, to druhé auto také pořídí.
No a taky mne napadlo, jako druhou kategorii si pořídit buggy hobíka. Za ty prachy!!
Celý den jsem jezdil na NiMh baterky, nabíjel jsem je dodávanou síťovou nabíječkou, která mi i Delta-Peak. Při jednom z nabíjení jsem připojil konektor od regulátoru. Víte, co se stalo? Nic! Akorát nabíječka začala blikat, aby mne upozornila, že není něco v pořádku! Takže další plus body pro Elcéčko!
Fany jel i kategorii 1:10 4wd, byla zde velká konkurence. Finále jel ve skupině B a skončil v této skupině čtvrtý, celkově dvanáctý ze 24 účastníků.
Bufet na závodech zajištěn panem Hruškou: párky, hranolky, tousty, limo, pivo, káva.
No a co závěrem? Závady v Rychvaldě byly vydařené, jenom škoda, že těch čtrnáctek bylo jenom šest. Ale to nám nezabrání, abychom odjeli zbývající tři rychvaldské poháry.
