Celý týden se díváme na předpovědi počasí a kalkulujeme, jak by mohlo být v sobotu. Přes týden nic moc, na sobotu a neděli o něco lépe. Rozhodujeme se ve čtvrtek večer, že jedeme a přihlašuji nás dva do 4WD. Snad to počasí vyjde. Naše buggyny jsou touto dobou již přichystány na tento závod. Přichystal jsem pro manželku i dvoukolku, co s ní jezdíme LeMans na sorex 40. Ve středu jsme byli jezdit na asfaltě, až je nějaká změna. Manželce to celkem šlo, plyn nastavený na 25%. To aby mohla v klidu řídit. Snad příště půjdeme na 50%, ono to asi není moc dobré jezdit takto pomalu, i když nápad je nápad a já říkám, že zkusit se má všechno. Já to totiž zkouším z jednoho důvodu: co jezdit v zimě? Snad bychom mohli jezdit buggyny v rychvaldské tělocvičně, ale já chci jezdit v tomto termínu (první sobota v měsíci) naše osmnáctiny v Pozděchově! Druhá otázka je, jezdit 2WD nebo 4WD? Jako takové to vyjde skoro nastejno, ale přece buggy je 4WD, tak se asi koupí LRPéčkový hobbík za cca 2400. S tímto autem může jezdit zlínský HIT, tak jako my dvoukolky na sorex 40. Či-li pojedeme na závod všichni tři pohromadě. Na Challenge v Holešově míním jezdit formule, mladý je asi nebude chtít jezdit.Pak zde máme další věc. Vybavit hobíka střídavým regulátorem Robitronic a motorem Johnson a na Challenge dát nějakou střídu 17,5 a jet open kategorie. Nebo koupit formuli? No nechám těchto úvah a pojďme do Rychvaldu.
V sobotu vstávám jako obvykle ve 4 a chystám si jídlo a piji kafe. Chystám na verandu obě buggyny se vším, co k nim patři. Navíc dva stolky, dvě židle a pagodu. Manželka vstává celkem pozdě. Nechal jsem ji, ráno byla totiž velká rosa jako by před chvíli přestalo pršet. Než oschnou koberce na trati v Rychvaldě, je zbytečné trénovat, klouže to tam.
Cesta nám ubíhá v pohodě. Když jsme na místě, vynosíme věci z auta,stavím pagodu a je rozprava. Jedeme v první skupině. Náš trénink je cca dvě kola. První rozjížďka je za námi, dostavuji pagodu, zabydlujeme se a ani na druhou rozjížďku nenabíjíme baterie. Podle zvyklostí vyjíždíme cca 1300mAh, takže žádné obavy.
Po druhé rozjížďce manželce zmenšuji rozbíhavost a taktéž zmenšuji příklony na př.nápravě a měním sjetý pastorek za o zub větší. Ve třetí rozjížďce Hana dává 7 kol!!! Ve finálovkách by bylo dobré udržet ty sedmičky a zkrátit o polovinu dojezdové časy. Jenomže toto byla úvaha a přání. Manželce se líbilo, že auto je jaksi ovladatelné a to k lepšímu. Konečně jedeme finálovky odděleně. Hana v D a já v C, konečné uvidím, jak jede.
Na první finálovku jdeme, když hlásí 5 minut do startu. Položím auto na koberec, cvrnknu do plynové páčky a nic. Protáčí se prokluzová spojka. Dávám manželce vysílačku a jdu do depa spojku přitáhnout. Je to to samé. Řeším to tím, že Hana startuje s buggynou tak, jak je. Spojka se trochu zahřála a fungovala, ale po třetím kole ji odvolávám z trati a s Tomem Rajdusem spojku dotahujeme až do konce jízdy. Zajímavé bylo to, že tyto tři kola byly u ní nejrychlejší. Průměr 56 vteřin na kolo. Toto jsem si uvědomil až doma, když jsem si prohlížel výsledkovky. Ve třetí finálovce najíždí zase šest kol, ale má čas 5:31 či-li nestihla dojet v limitu. Asi z přemíry bojovnosti bourala a končí 34 – čili poslední. Co k tomu dodat? Každý závod je jiný, příště to bude lepší,snad.
A na závěr ještě já. Jezdilo se mi celkem v pohodě. Nastavení buggyn jsme měli stejné, akorát Hana pastorek 19, já 22. Od začátku rozjížděk jsem jezdil v pohodě, první rozjížďka 8 kol za 6:00,9, další dvě 9 kol. Pro finálovky si brousím zuby na desítky! Zvládnu to? Věřím si, že ano!
První finálovka 9 kol – 8. místo, sice jsem najel doposud lepší čas než v rozjížďkách, ale pro další finálovky se musím zklidnit.
Druhá finálovka –konečně je tam ta desítka a celkem slušný čas 6:27, toto stačilo na 5. místo. Zlepším se? Před třetí finálovkou sleduji jízdu manželky. Startuje z prvního postu, ale ta nervozita je opravdu velká. Hned v první zatáčce jí všichni ujíždějí. Snaží se je dohnat. Jak ji tak sleduji, vidím, že je zklidněná, když jede sama.Chce to jen jezdit, sbírat zkušenosti.
A začíná třetí moje finálovka – cítím se skvěle. Pro finálové jízdy startuji až ze šestého místa, takže mám dost času se připravit na první zatáčku před roletou. Je tam valná hromada, té se vyhýbám a upaluji, co to dá. Jedu v pohodě, věřím si, bojuji, párkrát si s kýmsi prohazuji pořadí. Hlásí poslední kolo. Jedu na druhém místě, když v poslední zatáčce mne sestřelí auto, další do nás ještě najede a je vymalováno. Cílem projíždím jako čtvrtý, ti dva přede mnou. Celkově končím s pořadím 9, jako pátý v C skupině. Čekal by to někdo?
Po první finálovce jsem musel koupit nové křídlo, originál byl příliš křehký a toto byla jediná investice tohoto dne (160 Kč). Jinak jsem stačil zaregistrovat, že LRPéček jezdilo 9 nebo 10 ze 34. Dokonce dvě jely v B skupině. Jestli jely nějaké Ačko, nevím. Mohu říci, že buggy od LRP je celkem dobrá volba. Závady, které jsem popisoval, jsou z výroby, viz strhlé závity v kamenech řízení – nahradily se novými a doporučuji koupit nové, jiné šrouby do zásoby. Ty šrouby byste měli požadovat pevnostní alespoň 8.8! Ještě upozorňuji, že tyto šrouby koupíte ve speciálních prodejnách se spojovacím materiálem. Ty dva exponované díly se už vyrábí jako tuning z hliníku či duralu. Jedná se o kameny řízení a „C“ huby. Ale bohužel do republiky ještě nedorazily.
Počasí: zamračeno, chvílemi svítilo slunce, bez větru, dusno.
Tak to je pro tentokrát vše, za týden, pokud bude slušné počasí, bychom chtěli jet na sranda dvoudenní závod do Skřipova.
