Závod pořádaný jednou za rok a to jako dvoudenní jsem ani nechtěl jet, protože se tam nejednalo o body do celkového pořadí. Ale přece. Atmosféra tam je neopakovatelná, první den pět rozjížděk a pak nespočet „sranda“ závodů. Druhý den se to všechno dojede. Jo a večer volná zábava s opékáním masa.
Ale vraťme se k nám do Vizovic. My máme zajištěno doma, co jsme potřebovali, ale nastala změna, sobotní pohřeb náš plán hatí. Takže měníme plán – pojedeme až v sobotu a večer zpět. V neděli máme další povinnosti. Čtvrteční předpověď počasí je střídavě oblačno, mezi 14-20 by mohlo skrápnout nebo i silně zapršet. Od dvacáté a přes celou neděli jasno bez deště!
Synátor si zajišťuje odvoz do Skřipova už v pátek po obědě. Zastaví se pro něho Martin s Tonym. Na noc z pátku na sobotu je hlášený na Moravě a Slezsku vydatný déšť, toto se u nás i ve Skřipově vyplnilo, o půlnoci vydatný déšť cca hodinu.
Ráno vyjíždíme v půl sedmé, neboť na mokré blátivé dráze trénovat nebudeme, cesta ubíhá v pohodě. Věci pro dvě buggyny se nám vejdou do jedné přepravky, k tomu dva stolky, dvě židle. Auta 1:10 jsou takto nenáročné oproti buggy 1:8. To s Fanyho buggynou máme fabii naloženou až po střechu. Do fabie se dvě osmičkové buggyny nevlezou. Myslím tím buggyny dvou profíků, kteří mají každý svoje vybavení.
Ráno po příjezdu ani netrénujeme, trať se vysouší pilinami. Myslím si, že kdo z desítkářů ve Skřipově již byl, tak ví, že trénovat celkem nemusí, že až se trať vyjede velkýma buggynama, pak je to „ono“. Snad v pátek odpoledne a navečer to za něco stojí, to jsme chtěli zkusit, najet si trať v klidu. Škoda, snad až začátkem října nám to vyjde!
Rozprava: na té jsme se dozvěděli jakým způsobem se pojede. Pět rozjížděk v sobotu, pak sranda závody, jako obvykle následuje tombola a na závěr grilovaná uzená kýta. Finálovky v neděli.
Jako poslední skupina v rozjížďkách jedeme my elektro 1:10 buggy. Je nás prezentováno celkem devět (přihlášeno bylo deset). V první rozjížďce mám průměr na kolo 51 vteřin, ve druhé 47 a ta třetí 45´. Vcelku jsem si věřil do čtvrté a páté rundy, jenže těsně před čtvrtou začalo krápat a černý mrak postupující směrem na nás nevěštil nic pozitivního. I přesto bylo odstartováno. Jediní my dva jsme nejeli. Ono nebylo o co stát. V poslední minutě byl už slejvák (chudáci nasazovači) a případná voda v regulátoru je nenahraditelná škoda v podobě zničeného reglu.
A manželka? První runda dobrá (jak já říkám u amatérů zajišťovací) a pak se začala každou rozjížďkou propadat i o několik vteřin. Bohužel nemáme výsledkovky z rozjížděk, nemohu to říci přesně. Já jen říkám, když jedeš opatrně první jízdu, tak tu druhou a další musíš jet ještě opatrněji. Pasáže, které projíždíš bez problémů, projížděj stejně rychle a na pasážích, na kterých se ti nedaří, projížděj pomaleji. Je špatné se pověsit za někoho, kdo tě předjede.
Odjeté čtvrté kolo rozjížděk a začala se vymetat trať od napršené vody. Jenže mraky na námi utnuly závody s tím, že zítra měřený trénink nebude, ale dojede se ta pátá runda rozjížděk. My dva to chápeme a neprotestujeme.
Čekáme co počasí. Je zamračené, že každý moment může začít pršet, sic trať osychá. Je rozhodnuto: provede se tombola, ugriluje se maso a pak se uvidí, zda se pojede závod mechaniků, žen a dvojic. V tombole si každý vybral co mu pasovalo, já jsem byl tažený dokonce 2x (čistič brzd a 4 ks ložisek). Grilované maso bylo dobré, jen se po něm zaprášilo.
Nakonec bylo rozhodnuto, že se doplňkové závody pojedou a to nezkrácené. Trať byla osvětlená, posypaná pilinami. A mohlo se začít. Nejzajímavější snad byly závody dvojic na 2 kola vyřazovacím způsobem. Zde nebylo podstatné kdo vyhrál, ale to, že se všichni přihlášení vyblbli a to do sytosti. I já, když jsem si při nasazování sedl do bláta. Toto „oku diváka lahodící dosednutí“ bylo doceněno i pořadatelem a ohodnoceno tak, jako bych vyhrál kterýkoliv „sranda“ závod. Bylo také milé to, že když jsme ve 21.30 odjížděli domů, tak nám přišel ještě Víťa Kubánek poděkovat, že jsme dojeli alespoň na sobotu, i když se to s počasím nevyvedlo. Já za nás dva mohu konstatovat, že i přes tři odjeté rozjížďky jsme byli spokojeni a nelitovali jsme toho. Byli jsme přece mezi svými – stejně potrefenými jako jsme my dva.
No a náš Fany? Na toho taky nemohu zapomenout. Nad mé očekávání jezdil bez bourání a s přehledem. V nedělním finále ujezdil 5. místo a přivezl domů pěkný pohár.
Už se těšíme na další skřipovský závod v září.
