Než začnu , tak se vrátím ještě zpět k minulému týdnu. Závod buggyn v Dolním Bukovsku se nakonec jel. Ono totiž z pátku na sobotu v noci napršelo tolik vody, že se stany a karavany musely už v noci za pomoci traktorů stěhovat do poloh, kde nebylo tolik vody. Ráno z té vdoy měly radost jedině divoké kačeny, několik fotek s nimi je ve slavkovské a skřipovské fotogalerii. Já jsem si půjčil pro ilustraci jedno foto ze Slavkova!
Začínalo se asi v sobotu až odpoledne rozjížďkami, finálovky se jely v neděli v poledne. Slabá účast v truggynách je zapřičiněna bojkotem jezdců. Chtějí odjet buggyny v sobotu a v neděli jenom truggyny. Jak to dopadne, nevím, je to věc jezdců a organizátorů MČR!
Druhá věc jsou závody off-road ve Frýdku-Míéstku – převážná část jich koliduje se Skřipovem a MČR buggy. Proč? Nevím! Je to účel, aby bylo méně kvalitních závodníků? Je to věc pořadatele!
Zároveň se Skřipovem se jelo v rakouském Volbingu ME A buggyn, kde Martin Bayer ze Slavkova ujezdil 3.místo. Gratuluji k tomuto výkonu!
A nyní již ke třetímu závodu. Od soboty, co se nejel Frýdek sleduji aladina na internetu(je to počasí z mošnovského letiště – předpověď na 48 hodin dopředu, rozdělené po šesti hodinách a vždy po 12 hodinách je aktualizováno) a ten nevěstí nic dobrého. Alespoň pro Ostravu, Opavu a F.M. a samozřejmě Jeseník. U nás jakž tak? – to počasí! Počasí sleduje i manželka, aby ji neutekl už druhý letošní závod. My už ale ve čtvrtek chystáme tlumiče na autech s tím, že si alespoň uděláme výlet mezi stejně potrefené! V pátek v 19.30 je informace na skřip.stránkách, že je na sobotu vše připraveno a že se dnes i trénovalo do 18 hod. V týdnu ještě manželka pátrala, kudy to vlastně pojedeme. Po povodních je to v tom kraji samá uzávěra. Ludva Kurečka nám radil: Val.Mez., Odry, Fulnek a před Bílovcem zahýbáme doprava a cestu tímto zkracujeme. Nazpět jedeme opět křižovatkou před Fulnekem, vyhýbáme se Odrám a sjíždíme až do Hranic na Moravě, doleva na Teplice n.Bečvou, Val.Mez, Vsetín a přes Val.Polanku domů. Tam 100 km, nazpět 105 km, doposud jsme najížděli celkem 185 km.
Po příjezdu stavíme depo. Vidím, že trénuje málo závodníků. Každý, kdo dojede, má nabalenou hlíénu na gumách, či-li je zbytečné tam jít. To by ale nebyl náš Fany, aby tam nelezl. Je spokojený s výkonem auta. Já a mnoho dalších čekáme, až na rozjížďky. Ty začínají v 9.15 po rozpravě. První pozitivní věc je ta, že se jede na personály ne na kostky. Závod se tím zrychluje a to o mnoho. Snad příště se pojede i o rozjížďku více, tedy čtyři!
A co já? První runda 7 kol, celkem dlouhý dojezd.čas, druhá rozjížďka opět 7 kol dojezd 40s, třetí rozjížďku nedojíždím, chcípl mi motor a Fany ho již nenastartoval. Jdu nasazovat, pak mechanikovat Fanymu, pak zase Tonymu a Martinovi a celkem zapomínám na motor. Vypadlo mi to úplně z hlavy, že je něco s motorem. Ani hodinová poslední pauza se mnou nehne. A začíná další kolotoč jízd. Čtvrtfinále buggyn, pak následují warm-upy pro monstry a truggy na 10 minut. Aarm-up už dojíždí monstry, já tedy startuji své auto – a nic. Mám povolený setrvák na spojce. Snažím se s tím něco udělat, ale nic. Warm-up je v čudu, já se rozhoduji pro druhý – náhradní motor. Je to vcelku jednoduché. Motor startuji a okamžitě naskočí. Paráda, myslím si. Ten motor mi při třech loňských závodech ani jednou nechcípl. Kéž by to bylo napořád.Věřím motoru, že odvede dobrou práci? jako doposud. Jsem spokojený, dobře naladěný. Určitě jste si všimli, že jsme nejeli semifinále, takže nás jelo všech 10 závodníků.
Než popíši moje finále, zmíním se, jak závodil Fany. První rozjížďku ani neodstartoval, zradil ho přední středový Karban. Koupili jsme nový. Druhá rozjížďka – zajišťovací – najíždí 8 kol s dojezdem 24 sekund. Třetí rozjížďka – tu neodjel – opět kardan. Jede a má zajištěno semifinále ze 7. místa. V semifinále jede dobře, skoro nebourá. Za 20 minut byl akorát 4x na bedně a 4x ustál karambol. Jel velice dobře, ale končí v semifinále šestý. Škoda! Ve druhém semifinále by mu tento výkon s přehledem stačil na páté místo. Celkově tedy skončil jedenáctý a jedenáctý je i po třech závodech.
A jak jeli naši kamarádi? Martin Jahoda 18, Tony Hybler šestý, Martin Beníček čtvrtý. Celkově Beníček třetí, Tony osmý, Fany 11, Martin Jahoda 21 – ten má ale odjety pouze dva závody.
Závod monstertrucků proběhl taktéž v komorním obsazení, akorát s tím, že se jelo i semifinále. Prezentovalo se jich celkem 12. Toto je taková pohodová skupina, a ne jako loni – samá divočina! Tam nás jelo přece jenom nejmíň dvakrát tolik a každý chtěl urvat co nejlepší výsledek. Zajímavostí je, že slavné savíky vyklidily zcela pozice. Jezdí tam skoro samé REVA od Traxxassu.
Ale pojďme na finále Truggy!
Domlouvám Martina B. jako hlavního mechanika a to jen z důvodu, že bude potřeba kontrolovat teplotu a podle té seřizovat motor, který víc jak půl roku stál. Věřil jsem si, že udělám dobrý výsledek, hlavně na Zd.Jahodu, který byl 2x přede mnou a tím měl více bodů. Je hlášeno 5 minut do startu, mechanici nahazují motor a dvě minuty zahříváme motor. Tři minutý do startu – vyrážím na start. Po dvou minutách zajíždím měřit teplotu. Kluci přitahují jehlu. Objedu kolo a 30 vteřin do startu – dotankováváme plnou a začíná se odpočítávat 10 vteřin do startu! Je odstartováno, já se po prvním kole propadám až na desáté místo, ale jedu v pohodě dál, za další tři kola mne už hlásí na osmém místě a Zd. Jahoda se propadl až na desáté místo. Než se jede tankovat, chcípá motor, to samé před druhým tankováním. A pak mi vypadává spojovačka na řízení. Mám pokračovat?! Motor mi chcípl ještě dvakrát! Tedy celkem 4x – naposledy v poslední minutě! Takže 120+103+96+93+89 vteřin, které jsem stál je dohromady 501 vteřin. Já jsem za tu dobu mohl najet ještě 6 kol po 45 vteřinách a těch kol by bylo celkem 39 a to bych skončil šestý. Pokud by to tak bylo, najel bych „při pohodě“ možná i o kolo více? ale to je to kdyby. Snad to bude příště už dle mých představ. Jo a jak jsem skončil? Osmý – opět na Zdenkem Jahodou, tomu to jaksi nejelo. Později jsem zjistil, že mu na začátku závodu „odešel“ přední náhon.
Po vyhlášení výsledků byla ještě tombola pro ty, kteří vydrželi až do konce. Prakticky vyhrál každý, někdo i dvakrát.
Nová časomíra počítala na 100%. Skoro většina z nás měla svoje personály. Všude jinde se na ně jezdí, akorát Skřipov byl asi poslední. Starou bolestí asi všech závodů jsou nasazovači (sami závodníci), co se na tom změní?? Necháme se překvapit. Možná přijde i kouzelník či policajt.
Tak ahoj 25.7. za 14 dní již na čtvrtém závodě. Fanán
P.S. Jak to dopadlo ohledně motorů? Přemýšlel jsem, prohrabával jsem svou paměť a napadlo mne ohledně chcípání motoru rozebrat komplet oba karburátory, třeba tam bude nějaké smítko, či nějaký chlup. Stačí úplně minimální, třeba z hadry a už se s karbecem těžko domlouváte. Na čistotu vzduchových molitanových filtrů opravdu dbám, i na čistotu paliva. Ale toto že by bylo příčinou chcípání obou motorů stejně a na stejném místě (před lavicí), na úplně nejvzdálenějším místě!
Nad ránem ze soboty na neděli nemohu už spát a přemýšlím nad těmi motory a napadá mne ještě jedna věc. Svíčky! Snad vylaborovat jiné číslo svíčky, jinou značku či co já vím. Snad jen dát svíčku novou, tu samou GRP. Přemýšlím dál, protože se mi nezdá, že oba motory chcípají ve stejném místě na dráze, Falkon po natankování, GRP před! A to mi vrtá hlavou nejvíc. Další věc může být palivo. Jezdím 25% nitra, toto procentní minimum jezdí i Kurečka
( a to máme spolu stejnou „šarži“ – kupovali jsme ho dohromady, takžeš n mecamo jezdí i Bayeři ze Slavkova, takže v palivu to asi nebude. No, nechávám úvah, vstávám a jdu na věc, tedy na čištění auta a hlavně na motory. První jde na řadu „falkon 4,6? – odšroubovávám víko od klikovky, abych mohl povolit přední šroubek a pak matku, která dotahuje povolený setrvačník na klikovku. Matka jde ztuha, ale po nějaké námaze je venku. Mosazný kužel, na kterém sedí setrvák, je úplně „hyn“ – kužel v setrvánu jak se zdá je čistý. Přesto ho dávám úplně nový i s kužílkem, setrvák mám komplet složený i s novými čelistmi. Matku dotahuji na loktajt, měním ložiska ve spojkovém bubnu, vše kompletuji. Motor ze zadní strany zadeklovávám. Spojka je hotová. Druhá operace: karburátor jde ven z motoru, ten rozdělávám a všechno peru v perchloretylenu. V karburátoru jsem nic nenašel, ani sebemenší smítko. Krbec kompletuji ve vší čistotě. Hotovo! Jdu se podívat na svíčku. Po vyšroubování svíčku prohlížím pouze okem. Nezdá se mi nijak vadná, ale dávám ji novou, pro jistotu.
Druhý motor GRP 3,5 taktéž rozebírám, čistím karburátor, proplachuji ho. Nezjišťuji nic zjevného, žádnou zvláštní věc. Montuji ven svíčku, ta je podobná té z falkonu. Beru do ruky lupu (4x zvětšující) a dívám se na vlákno. Při pozorném prohlížení na začátku vlákna je karbon a navíc vlákno v tomto místě je zúžené – opálené. Toto by mohlo být příčinou chcípání obou motorů! Toto budu muset prověřit až ve Skřipově. Jedna z možností je také netěsnost palivových hadiček nebo díra v ní. Ale je to malá pravděpodobnost. V úterý večer toto konzultuji s Ludvou Kurečkou a ten mi říká, že jejich falkon to dělal taky, tak ho prodali. Dobrá rada! Příčinou může být i to, že palivo po natankování pění a tlakování nádrže z tlumiče může taky nějak haprovat.
No už nechám těch úvah a nechám se překvapit na čtvrtém závodě.
Podporují nás
