Poslední holešovský závod se jel v „komorním“ obsazení. 72 závodníků a z toho 15 formulí. V těch jsem nemohl chybět, protože můj letošní rival Toník Hráčků jel taky a věděl jsem, že si na mne „brousí zuby“, aby mne konečně porazil.
Po rozjížďkách jedeme oba v béčku, Toník z první pozice, já ze čtvrté. První finálovka – tu Toník nedojíždí, já končím třetí. Druhá finálovka – probíjím se dopředu, stíhám Toníka na prvním postu, jeho malá jezdecká chybička v poslední minutě a já jdu před něho a držím se neustále před ním, po pěti minutách projíždím cílem těsně o 0.4 vteřiny před ním. Vím, že ve třetím finále mi to Toník bude chtít vrátit, aby mne konečně pojezdil. Jenže já budu dělat všechno proto, aby tomu tak nebylo. Můj cíl byl – jízda bez chyb! A je odstartováno. Hned od začátku jedu na plno, ale s přehledem. Jsem tak soustředěný na jízdu, že ani nevnímám hlášení o pořadí a Toník je v nedohlednu. Přemýšlím, že je všechno mé snažení v háji, že mne Tonda konečně porazil.
Je dojeto, jdu nasazovat a přemýšlím, kde jsem udělal nějaké chyby. Na nic nepřicházím, dokonce vím, že jsem se nedostal do žádné kolize. Mám odnasazováno a jedu se mrknout na výsl.listinu. Vidím, že jsem na třetí pozici, Toník o 12 vteřin za mnou. Takže od ten Tonda, že jsem ho nedojel, byl na výletě mimo trať! I když jsme si oba bodově polepšili, tak jsme se propadli v celkových výsledcích o trochu níž.
Takže mi nezbývá než jet ve Zlíně obě mé kategorie, i když ty formule tentokrát budou mít prioritu! Jak to dopadne, na to si týden počkejte
Fanán
