RC Auta Vizovice o.s.
Pravidla
Soutěže
Články

Jiří Šimek © 2007

Truggy 1:8

Jak to tedy začalo? Zcela prostě!
Když jsem se rozhodl, že prodám monstra, tak jsem začal přemýšlet, co budu jezdit dál, jakou kategorii, jakou značku. Předem jsem vyškrtnul HOBAO, OFNU a podobné značky. Velmi se mi líbila Truggy od GS Racing pod označením „XUT“, vyráběla se v RTR-ku anebo jako KIT.

Na zkoušku vzít oba dva - RTR-ko jezdit a KIT mít na náhradní díly. I cena v dolarech tou dobou byla velmi příznivá, za oba dva cca 15 tisíc, akorát jsem nevěděl, že poštovné bude drahé. To jsem počítal cca 800 Kč za balík a hluboce jsem se mýlil, jak se dočtete dále. Dnes Vám mohu říci, že „XUTA“ dováží MIPA Praha a teď byl dokonce zlevněný na 9990 Kč. Kdybych měl navíc peníze, tak bych si ho jako hračku pořídil, spíše jako hračku a to do nepohody. Snad někdy jindy. Ale pojďme dál, co tomu všemu předcházelo, jak já jsem přemýšlel.

Ve Skřipově jezdil Tomáš Kubica XRAYe, Ludvík Kurečka LOSI a René Hrbek taky LOSI. Ostatní, co jeli, tak jeli něco jiného a to jsem zavrhnul. Takže buď XRAY nebo LOSI. Tak jsem začal zjišťovat ceny – u nás i venku. Nakonec po dlouhém uvažování jsem se rozhodl pro LOSI, i když se mi více konstrukčně líbil XRAY, a taky váha hrála pro XRAY. Objednávám v Americe Losinu v RTRku. Tehdy nákupní cena dolaru něco málo přes patnáct korun. U nás na Astře v Uh.Brodě stálo RTRko 25000 Kč. Z Ameriky jsem to měl spočítané za půlku, poštovné jsem počítal cca 800 Kč, ale počítač na mne vybafl 208 dolarů. Tímto se to jaksi pozdrželo a přemýšlel jsem dál.

V nabídce Astry objevuji ještě „Muggy“ v RTRku od Losi za nějakých 20000 Kč. Pátrám na internetu, čím se Muggy a Truggy od sebe liší. Muggy je širší, ale kratší , ale jak se mi zdá, navíc je celá v plastu. Volám tedy do Astry v Uh.Brodě, že bych se podíval na tyto rozdíly okem „znalce“, ale byl jsem odmítnut, že zaměstnanci vybírají dovolené, že je jich málo atd, atd. Poděkoval jsem, aniž bych vyslovil, co si myslím, půl hodiny přemýšlím a volám do Slavkova Auto Bayer. Tam se taky toho moc nedozvídám, protože tyto RTRka tam vůbec neprodávají.Oni totiž prodávají jenom „závodní rakety“!. Jedna pozitivní věc ale byla, že Martin Bayer, který to všechno prodává a taky s tím jezdí, mi sděluje, že Truggy u něho stojí 13000 a motor GRP necelých 9000 a že tyto obě věci jsou k prodeji v akci za 17000 Kč. S díky jsem řekl, že se ještě ozvu. To byl čtvrtek či pátek.

Já jsem totiž chtěl „něco“ koupit až na jaro, proto jsem se rozhodoval pomalu. Pátek večer, sobota a v neděli konzultuji Losinu s Ludvou Kurečkou z Holešova. Tady taky zasáhla moje žena. Doslova mi řekla, že jestli si myslím, že zbytek sezóny nebudeme jezdit do Skřipova, tak jsem na omylu. A abych tam měl s čím jezdit, takže mi koupí třeba trakař. Takže tímto moje myšlení manželka urychlila! A vše nabralo rychlý spád. Pokud si pořídím Truggy, tak i se spektrem, 2x servo Futaba BLS 351 s 451s brushles el.motorama a se vším, co je k tomu třeba, včetně ND a dokonce nakoupit palcové šroubky, protože Losi je americký výrobek. Po víkendu volám do Slavkova, že bych si pro truggy přijel. Domlouváme se na druhý den, na úterý dopoledne!

Je úterý 17.00 a já jsem s velkou krabicí doma. Přikoupil jsem tam nějaké díly a s nějakými věcmi navíc celkem za 19500 i s cestou autobusem! Vysílač, přijímač a dvě serva mě stojí nějakých 12000 – vše nové, za náhr.díly, co k tomu mám, taktéž palcové šroubováky, ložiska dalších 12000. To vše bylo za dolary, jinak by to u nás stálo jednou tolik. Nakupovat venku v e-shopech je celkem snadné, nepotřebujete žádné dolarové konta, stačí vám jen platební karta třeba poštovní spořitelny. Kupuji si navíc alespoň jedny GRP Kubic gumy s offsetami, zánovní start-box od Tonyho Hipisha, palivo 25% nitra a další sadu ložisek. Nechal jsem si nastříkat kastli za litr, takže cca dalších 5000.

Je začátek září a já bych měl zaběhnout nové GRPéčko 3,5ccm. Zmíním se ještě o srdci Losiny a to o motoru. Jistě každého překvapí, že jsem do Losin nacpal tři a půlku, a ne čtyři šestku.Oba motory stojí stejně peněz, ve výkonu jsou na tom asi skoro stejně. Všichni v republice ty tři a půlky jezdí v truggynách, i reprezentace. Ono ty motory jsou vymakanější díky buggynám. Další věc – tři a půlka míň žere, což dá rozum a v neposlední řadě v Losině je menší nádrž, obsahově asi 100 ccm. Časem se dočtete, jak jsem ji zvětšil!? Ono je to přece jenom americký výrobek, třeba tam mají jiná pravidla. Už jenom malý obsah nádrže zatraktivní závody kvůli častějšímu tankování a to je taky koření závodů!

Konzultuji  s Martinem Beníčkem, který se občas u nás zastaví a nabízí mi již zaběhnutý a jetý motor, celkem 6 závodů. Na dvě splátky motor beru za 6000. Já vám zde schválně popisuji, kolik jsem za truggy utratil, abyste byli „v reálu“.

Dnes, co tyto stránky tvořím, jsou truggy a buggy od Losi v akci beznadějně vyprodané. Na jaře po Norinberku bude Losi nová pod označením 2,0! Počítám, že J.Hudý přijde taky s něčím novým od truggy. Určitě se máte na co těšit (budou zase zaváděcí ceny, tak si šetřete penízky)! Takže jak vidíte, toto není žádná levná pořizovací záležitost.

Když jsem chtěl začít skládat truggy, Ludva Kurečka mi říkal, že mám přijet k němu do Holešova, že mi s tím pomůže, že ví co a jak. Tak jsme se s mojí ženou vypravili do Holešova a já jsem to měl bez práce, jen jsem se díval. Ona ta truggy je z výroby poskládaná, nastavená, tlumiče naplněné oleji, v diferenciálech je taky olej, takže sešroubovat na motor spojku, nainstalovat koleno + tlumič, pod motor našroubovat lože. Dalších pět šroubků zespodu, vymezit zubovou vůli a je to. Podle manuálu jsme nainstalovali obě serva, přijímač, baterie a anténu. Já jsem po čase  zjistil na www.rccarclan, že závady, úskalí při stavbě truggy, buggy a MT jsou tam velice dobře popsané. Takže si tam klikněte a můžete se tam začíst. Proto to zde nebude ani popisovat!

Ale start pátého závodu ve Skřipově se blíží a to už týden skoro prší. Mám obavy, že s tím novým skvostem vůbec nepojedu, ale přihlašuji se – myslím jako šestý do truggyn. Kvůli tomu počasí jsem ani neměl vůbec nastartovaný motor, ale Martin mi ho prodal, Martin mi ho bude startovat a seřizovat, Martin Beníček s Fanánkem mi budou dělat mechaniky, jak prosté. V pátek prší, ale odpoledne déšť již ustává, co se dělo další den, bude hned následovat. Jen Ludva volá ze Skřipova, že si máme vzít gumáky. Věci chystáme již večer, já sleduji ve zprávách počasí, to nevěstí nic dobrého. Manželka chce zítra jet, mi je to vcelku jedno. Vím, že v tom blátě byť by tam byla jedna jediná loužička, tak nejedu. Přece toho krasavce v tom neutopím, natož abych ho z toho bláta čistil druhý den. Proto jsem před nějakým časem psal, že by to potřebovalo „XUTA“ do nepohody (od GS Racing).

Jedna věc tu bude v tomto psaní ještě jiná. Nebudu zde dělat žádné fotogalerie, pokud bude třeba, dám nějakou fotku přímo do článku a na závěr, (pokud nezapomenu, tak vás nasměruji na fotogalerii pořádajícího klubu nebo třeba na theHipish, tam ty fotky ze Skřipova bývají někdy ještě týž večer).
Tak a tady ho tedy máte!
1

2

Ráno vstávám velmi brzo, nepršelo celou noc! Nemám rád, když musím všechno chystat narychlo. Ráno v klidu vyjíždíme. Cesta nám ubíhá a ejhle za Fulnekem začíná krápat. A prší spíš frfní až do Skřipova. Tam se dozvídáme, že frfní celou noc. Říkám si - paráda, nepojedeme, sice na trati jsou piliny a na rozbahněných místech položené koberce.

Je devět hodin a čekáme a klábosíme. Jura Kubánek vytahuje v deset monstra a „jde to zkusit“. Za chvíli na to náš Fanánek s Martinem Beníčkem jako první staví společné depo, aby byli co nejblíže trati. Toho se chytají i ostatní, asi aby nebyli poslední. Manželka „štrachá“ moje věci do depa. Říkám jí, že stačí jenom truggyna, že ji vystavím na stolku, maximálně, že mi Martin nastartuje motor, takže ho dáme i na start-box. „Melu“ dál. No třeba bych ho projel tady na tom kakadamu v depu, nebo přes cestu je asfaltka, tak tam, když už jsme tady! Martin a Fanánek si mechanizují navzájem a jdou na věc. Po dvaceti minutách jsou v depu i kompresorem vyfoukanýma autama a hlásí, že jedou!!!. Když už jsou tady, že zítra to musí stejně komplet rozdělat, když v tom blátě už byli! Pravil Martin. Já jsem zcela opačného názoru. Nepojedu, ne a ne!

Martine! Nastartuj mi ten Tvůj motor, ať ho konečně uslyším, Martin cvrnkne do motoru a motor tak, jak je studený – běží! Pořadatel ohlásil, že se můžeme chodit prezentovat. Manželka jde přihlásit Fanánka a Martina. Přijde a říká, že se nedá nic dělat, že neměli drobné, tak přihlásila i mne. Beru to s humorem a říkám jí, ať si dá kolem trati reklamní ceduli: Stodolová – sponzor tohoto dne! Že nejedu!

A teď mě začali všichni přemlouvat, abych jel, že by truggyny zrušili a kdesi cosi. Navíc jsem slyšel, že je nejlepší v takovém extrému pokřtít auto a dát mu „pohulit“, abych ho popřípadě mohl Bayerovi vrátit, že nejede. No těch řečí, co jsem ještě slyšel, nakonec jsem řekl, že ho tedy „půjdu utopit“ do toho bláta. Vylezu na věž, Martin ho dá na trať a já  pomalu vyjíždím na trať, abych si na toho krasavce nenabral moc bláta. Věřil jsem tomu, že to bláto se dovnitř ani nedostane, že nemá kudy, jedině dírou pro tankování v předním skle. Proto nebudu nikoho pronásledovat. Jezdím 5 minut, Martin hlásí, ať přijedu do depa, že dotankujeme a změří teplotu, tak se i stalo. Z věže vidím, že je kastla od bláta. Ale jedu na trať, abych si na truggy zvykal. Na věži se objeví Martin a že mu mám auto půjčit, že objede dvě kola. Samozřejmě, že nemám nic proti tomu. Špinavější kastla už stejně být nemůže, tak co! Martin říká ještě na věži, že je potřeba přitvrdit zadní tlumiče, jinak že to necháme. Jak ta kastla vypadala po dojetí do depa, vidíte na prvním snímku. Sundám kastli a co jsem spatřil, tak se o mne pokoušely mdloby!

3

Jdu to bláto vyfoukat kompresorem. Jde to celkem snadno. Omyju kastli ve vodě a jde se na rozpravu a na focení. Jsem rozhodnut, že alespoň jednu rozjížďku pojedu. Přece nejsem nějaké béčko! Podle startovní listiny, kdo přijel, tak se přihlásil. Alespoň budeme mít vysoké body.

Je půl dvanácté a já jdu na první rozjížďku. Centimetrová vrstva bláta nebo lépe řečeno blátivé „sračičky“ se dá přežít. Budu jezdit po okrajích. 3 minuty do startu a všichni tři vyrážíme na trať, čtvrtý přihlášený Ludvík Kurečka to vzdává. Prý stačí, když jedou monstra.

Snažím se jet po okrajích, kde si myslím, že je trať sušší. Ale ne! Ta trať už je rozježděná celá. Je odstartováno. Pět minut brodění v blátě začíná. Všichni tři projíždíme cílem, nikdo neodstoupil. Auta máme celé od bláta. Manželka mi po rozjížďce říkala, že auta nešly ode sebe rozeznat, ale, že moje truggy měla jediná černé křídlo a to bylo vidět pouze zezadu. Po rozjížďce mám nasazovat. Jde za mne manželka, já jdu čistit auto! Ze všeho nejdříve ale jdu k výsledkové tabuli, abych se podíval, kolik jsem najel kol. Doslova zírám – všichni 6 kol – tedy Tomáš Kubica, René Hrbek a já, překvapilo mne to! Vyfoukám bláto z auta a jsem rozhodnutý, že druhou rundu nepojedu, možná až třetí. Zajímavé bylo, že každý, kdo jezdil, se potýkal s nízkou teplotou motoru. Já kolem 70° C. 100° myslím nenaměřil nikdo!

Po první rundě zasedáme a řešíme co dál, jestli jet nebo závod zrušit. Jedeme dál, alespoň odjedeme rozjížďky, aby byly body do hodnocení celkového pořadí!
Druhou rozjížďku opravdu vynechávám. Nechávám plavat v blátě ty dva šílence! Najíždějí opět 6 kol, akorát si prohodili pořadí – první Kubica, druhý Hrbek.

Třetí runda se jede ve dvoucentimetrové „sračičce“, a to doslova. Nabrat ji rukama, proteče vám mezi prsty. Jsem rozhodnutý, že pojedu, opět jedeme všichni tři, nikdo to nevzdává. Najíždíme opět všichni shodně 6 kol, najíždím ale lepší dojezdový čas o pár vteřin, ale jsem stejně celkově třetí.

Fanánek skončil v propadlišti dějin, skončil až někde na konci startovního pole. Prohlásil jsem, že monstra prodáme, že mám na něho kupce. Světe div se, ani manželka neprotestovala. Pátý závod skončil rozjížďkami a vyhlásili se dokonce i vítězové a já jsem byl dnes na bedně, sice poslední – třetí, ale byl a získal jsem malý ale velice pěkný pohár!

4

Domů jsme jeli s takovou malou „eufórií“ a já i s tím, že monstr „půjde“ konečně pryč. Není to model pro Fanánka. Ten by potřeboval buggy.

Druhý den ráno vstávám, rozdělávám truggy a čistím ve vodě od bláta. Nevím jak vy, co čistíte svoje auta od bláta a prachu, to děláte, ale já do kýblu s vlažnou vodou dávám zhruba velkou štamprli octu. Uvidíte, jak ocet umývá a nedělá šmouhy, černé díly nejsou hnědé či šedé, ale černé! A vodu máte stále „skoro“ čistou. Všechno se usazuje na dně kýble. Odpoledne byla truggy složená a vypadala jako nová. Ložiska jsem nechal tak, točily se, byly nové, asi se do nich bláto vůbec nedostalo! Volám do Zlína, jestli je ještě zájem o monstra. Dozvídám se, že je. Domlouvám se s dotyčným, že ho očistím, přehlédnu a nachystám a dám mu vědět, kdy si pro něho může přijet. Monstra jsem čistil dva dny, další den jsem ho kontroloval, měnil jsem ložiska a chystal vše potřebné. Ve čtvrtek jsem ho prodal, peníze použijeme na nákup nové buggy pro Fanánka.

Blížil se víkend a já si říkám, že truggynu v sobotu a v neděli proženu po zahradě, abych si na ni zvykal. V pátek ji beru do rukou, abych nabil či dobil přijímačové baterky a zjišťuji, že se kola netočí, že jsou zamrzlé. Ono totiž to bláto v ložiskách vyschlo, zatvrdlo a konec. No ještě, že jsem na to přišel teď. Přijet s tím na závody, to by bylo na mrtvici. V sobotu truggy rozdělávám a komplet všechny ložiska měním za nové! Venku začíná pršet a prší i v neděli. Je po ježdění. Dívám se do přijímačové schránky a přijímač je zabetonovaný v blátě. Jak se to bláto tam dostalo nevím, snad dírkou, kterou se provlékají do krabičky konektory. Je sice otočená po směru jízdy, ale jak jsem vyfoukávál při závodě z chassis bláto, tak jsem ho sfoukával a hlavně foukal zezadu. Koukám se do bateriové schránky – to samé! Takže Martin měl pravdu, že to bláto bude všude a celou neděli jeho buggy čistil a to měl venku i všechny ložiska a ty ložiska měl všechny rozdělané. Takže mám zase ponaučení pro příště. Celý týden přeprchává, sleduji v televizi každý den počasí, odkud kam jdou mraky, usuzuji od pátku pršet nebude. Tak se i stalo.

Po celotýdenním dešti byla trať ve Skřipově rozmočená, takže se ani v pátek netrénovalo a trať se vysoušela pilinami. V sobotu ráno jedem do Skřipova. Je pod mrakem, proto nikam nespěcháme. Po příjezdu stavíme depo, ale zatím se netrénuje. Na trati jsou piliny. Účast závodníků je celkem vysoká na toto počasí. Je to přece poslední závod sezóny a každý toho chce ještě využít, zajezdit si a udělat co nejlepší výsledek. Nás je v truggynách přihlášeno celkem šest. Počítám, že hůř jak čtvrtý nemohu být. No pokud by z tria Kurečka, Kubica, Hrbek někdo ve finále odstoupil, byla by z toho i bedna. Rozjížďky probíhají zcela normálně, ale to bláto. Balí se to na gumy, no hrůza. Ale každou rozjížďku je ho míň a míň. Do finále na 20 minut startuji ze čtvrté pozice a taky jako čtvrtý končím. Nikdo neodpadl, ani se nedařilo skákat. Takže tak skončila další sezóna ve Skřipově. Škoda jen, že se ta trať na každý závod upravovala a opravovala a stávala se tím jednodušší a tím i rychlejší a to nevyhovovalo dle mého názoru monster truckům. No uvidíme příští rok, jaký bude Skřipov. Navíc se pojedou Židlochovice u Brna, jezdí se i Frýdek….

V neděli se dávám do čištění, vše rozdělávám, čistím. Truggy je za neděli „v cajku“, v týdnu volá Martin, že se jede ve Frýdku poslední závod sezóny (ten předposlední tam Martin vyhrál, takže byl namlsaný) a že bychom mohli jet s ním – Fanánek by nám oběma mechanikoval. Domlouváme se, že ano. Já to beru jako trénink, i když pojedu naplno. Ta truggyna na to má! V týdnu se přihlašuji, Martin taktéž. Celý týden přeprchá, tak kalkuluji, že se tam pojedu alespoň podívat. V pátek mi volá Martin, že tutově pojede a to za každého počasí! Hned brzy ráno je u nás - dáváme všechno do auta a upalujeme do Frýdku. Cestou Martin volá „na plac“ a dozvídá se, že se ještě ani netrénovalo, že se trať vysouší pilinami. Jakmile přijedeme, v klidu děláme depo. Jako poslední náš Fany přináší moji truggynu a…….

Pomalu se začíná trénovat. Já však nespěchám, dívám se na ostatní, jak a kudy jezdí. Sleduji, kde je bláto a kde ne. Skoro na závěr jdu na plac i já. Jezdím jen tak, zvykám si, trať celkem jednoduchá, navíc na rovině, tři dřevěné skoky vysoké cca 30 cm. Truggyna vcelku sedí, slušně skáče, zkrátka pohoda. S truggynou byl ještě přihlášený R. Kohut, ale neprezentoval se. Jel pouze buggy!

Zařadili mne do skupiny monstrů ať už 1:8 tak i 1:10. Byly tam i dvě truggy 1:10 – prostě takový „mišmaš“. Jely se dvě postupovky na 5 či 10 minut. V první jsem dojel pátý se ztrátou asi dvou kol na prvního. Mezitím, co čekám na druhou jízdu, dívám se, že u bufetu jsou vystavené poháry. Jdu si tedy koupit kávu a prohlížím je, přemítám, že bych jeden měl získat, i kdyby to měl být ten nejmenší za třetí místo, tak bych byl spokojený!

Za chvíli jedu druhou postupovku a tu vyhrávám na lepší dojezdový čas. Porovnávám to ještě s první jízdou a mám to spočítané, že finále jedu z prvního místa. Dále se dozvídám, že finále se jede na 30 minut. To jsem nikdy nejel tak dlouho. Domlouvám s mechaniky – Martinem a Fanánkem strategii. Hlavně, že budeme po 7,5 minutách tankovat – či-li před startem dotankujeme a pak třikrát plnou! Sám sobě říkám, že jim musím hned po startu ujet, abych měl trochu klid pro další vývoj závodu. Toto byl můj plán! Ještě se dojížděly postupovky, pak se jelo semifinále buggy 1:8 a 1:6. Přitom se jely už finálové jízdy elektor po 5 min. Takže čekám a čekám.

Konečně ve tři jsou vyvěšené finálovky, ze spalováků jedeme jako první. Start je plánován v 15.15 a to je dodrženo. A my vyrážíme na trať, za dvě minuty mne kluci volají do depa. Měří mi teplotu a přitahují jehlu! 30 vteřin do startu – jedeme na rošt, dotankováváme plnou! A za chvíli je odstartováno. Já vyrážím na trať. Jedu tak, abych neboural nebo nevyjel v prvním kole z trati, to se mi daří, po druhém kole vidím, že se na mne ze třetího místa dotahuje Richard Škola (známe se z monstrů ze Skřipova), začínám cítit nebezpečí, proto opatrně „tahám za plyn“. Snažím se mu ujet, trochu se mi to daří, což mne uklidňuje a nabývám na koncentraci. Stále je někdo přede mnou, stále někoho předjíždím, občas se mi před autem motá a nejde ho předjet ani zprava, ani zleva. Rozhlas hlásí asi v páté minutě, aby pomalejší jezdci pouštěli ty rychlejší, Ale jako by to pro ně neplatilo. V šesté minutě jsem se jedné desetině projel po střeše (neudělal jsem to úmyslně), on totiž těšně přede mnou zabrzdil. Takto sem se nechtěně projel asi ještě dvakrát po střeše kterémusi z aut. A už bylo vidět, že když se za někým blížím, tak ji uhýbají. Ono by stačilo, aby přede mnou nekličkovali, já už bych je objel nebo podjel. Ta truggyna motoricky na to má. V desátém kole hlásí, že mám před druhým (Richardem) náskok více než jedno kolo, to mne uklidnilo a mechanici volají, že mám jet do depa natankovat! Tankování nás zdrželo vždycky 10-16 vteřin i s měřením teploty. V 17 kole aniž bych to věděl, zajíždí Richard do depa. V půlce závodu mám již čtyři kola náskoku na druhého. Jedu v pohodě – co kolo, to 40 vteřin +- 1 vteřinka. Druhá půlka finálovky je podobná té první, akorát vidím, že truggynu sledují i ostatní závodníci. Je to pro mne silný zážitek, jak to auto jede, jaké má na rovině zrychlení.

A je dobojováno. Za třicet minut najíždím 43 kol, druhý v pořadí mladý Pavel Kocich najíždí 36 kol, ten jel 1:10 truggy od firmy CEN, třetí místo obsadil Richard – najel 33 kol, i když skoro 6 minut stál. Ten by mne určitě proháněl, znám ho, že umí jezdit. Ale i na něho jsem měl plán (férový plán), jak ho pojezdit.


5

Po závodě půjčuji truggynu Fanánkovi, dotankovávám mu plnou a on si ji zkouší a vychutnává na dráze, než se tam začnou připravovat buggy 1:8 pro svůj závod. Zjevně to pro něho byla určitá satisfakce za mechanikování! Přijíždí do depa a všichni co nejedou, se jdou podívat, co je po kapotou truggyny. Když jim říkám, že 3,5 GRP, nechtějí věřit, že jenom 3,5ka!

Abych se trošičku odreagoval ze závodění, jdu nasazovat, je to povinnost. Po odjetých buggynách jdu očistit „moje auto“, neboť půjde se mnou „na bednu“!!! Ve zbývajícím čase začínám balit, abychom se pak nezdržovali a upalovali i s pohárem domů. Vyhlašování výsledků začalo, když se začalo šeřit. Za chvíli sedáme do auta a upalujeme domů. Manželka tomu, že vezu pohár za první místo nechce věřit! Martin veze pohár za třetí místo v buggynách.

Letní sezóna končí. Začíná kolotoč zimních závodů elekter. Takže ahoj zase na jaře s truggynou. Jo a abych nezapomněl na to, co donesl náš Fany do depa ve Frýdku, máte zde na fotce.

6
7

Je to jeho buggy od Losi. Tu totiž taktéž všichni obdivovali, byla totiž nová – ještě nejetá, voněla novotou! Takováto Losi vyhrála dnes ve Frýdku, akorát že byla jiného závodníka.

Tak ahoj na jaře, Fanán